Izolace
Izolace
Ozvěna se láme,
o hřbet topení,
na záda jí sáhne,
boží vtělení.
Nůžky skřehotají,
vrzají do ticha,
jako drezína na vlečce.
Teplo si omotají:
sporák, zlehka fouká,
trouba už voní - peče.
Rukou svým hřebenem,
pročesávám hustou hřívu
- vlasy na holé lebce.
V květníku před oknem,
zalévám slzami trávu,
za úsvitu měsíce.
3+1 je jen moje,
v ložnici v křesle sedím,
a usrkávám horké kafe,
v televizi vidím,
obrazy všední - dvoje.
Do čtyř stěn,
odráží se monotónně,
každý den,
necítím se vůbec volně,
celý týden.
Ráno vstanu a jdu spát,
ze smutku chci se smát,
z radosti se trápím,
ze všeho se rmoutím.
Je to snad sen?!
Publikoval(a):
Antek, 11.3.2021