Anotace: Pochybuji, tedy jsem.

Déšť co neomývá,
vítr co neovívá,
oheň co nehřeje.

Zamrzající křídla v turbulencích egoismu světa.
Kde je prosím ta naděje?
Stačí nám jen trochu světla.

Pronikavá záře v průběhu tiché apokalypsy duší.

Paprsky prostupující mezi zrnky vyprahlého písku
a jeskynními malbami prastarých kmenů.

Pomalu usedající se hvězdný prach.
Slyšitelné zvuky rotující Země a oběžných drah.

Nekonečná harmonie vesmírného řádu.

Existence.

Publikoval(a): Bindig, 14.3.2021