Anotace: ...

Dívej se směrem tmy. Co vidíš?

Vidím..

Údolím hlubokého stínu
přímka křiku.
Kachle
jejich popraskané rty;
někdo je vytrhává z dásní zdi

Není to tolik zub jako dítě.

Ta zeď je věčnost - nikdo ale nechce
poslouchat.

Spáry jsou cesty do neznáma
házím do nich slova a vytahuji vzdálenost
není symetrická; podobá se Matce
a na hořícím konci ozvěně

Kdo přichází s hlínou v mezerách řeči
postaví z nich město - svůj původní tvar.

Kdo odchází beze slov
rozmluví zem.

Dívej se směrem slepoty. Co vidíš?

Vidím...

Údolím hlubokého stínu
sad ovocných stromů.

Jeho úsměv vyskládaný jablky
popraskané rty.

A není to tolik sklizeň
jako vytrhávání kořenů z aleje věčnosti

aby na jejím doutnajícím konci
někdo získal zpátky svou
vyhozenou duši.

Publikoval(a): Marek Miko, 21.3.2021