Něco jako naděje
Něco jako naděje
Větve kreslí proti nebi
pitvořivé obrázky,
do srdce se přitom kradou
nepříjemné otázky.
Je však teplo, je však jaro,
já nechci mít v srdci stín:
odemknu ho petrklíčem
a otázky propustím.
Vyletí jak holubice
nesoucí list naděje,
že roztají všechny strachy,
všechny zimní závěje.
Zní to zvláštně, přiznávám to.
Zpráva je však nevinná:
S každým koncem, stručně vzato,
nový život začíná.
Publikoval(a):
mnich-v-blues, 29.3.2021