Anotace: Snažím se nevidět zlo, neslyšet zlo, ale přestat ho cítit...to nedokážu.

Mrazivě ledové ruce.
Skleněné krápníky obalí šedivý vlas.
V těle vře horké, zatím i tlukoucí srdce.
Sůl rozpouští krystaly, jež stékají z mých řas.
Ptám se. Už je čas?

Ozvěna šumí v uších..
Na rukou lpí popel a prach.
Očista na těle i na duši,
mám strach...má strach...mám strach

Slunce svítí.. a mraky si na obloze plují.
Sníh.. i v dubnu
se svitem slunce tak mihotavě třpytí.
Proč nazí se stínem jen obalují?
Je tento svět ještě k žití?

Sinusoida bytí.
Nahoru, dolů...Dolů a nahoru.....
Jeden den úsměv, druhý den stín se chytí
plouží se a vůbec nezná pokoru
Paní Mizérie tě vítá
a zvedá vchodu bezpečnostní závoru

Překonám kopec. Pak na dno padám.
Jak hadrová panenka volným pádem...
...a v letu plápolám
A hledám spravedlnost. Až u nejvyššího žádám.
Mám strach. Nevěřím, že z nakouslého jablka se dovolám..

Beznaděj................................
..............................................
Když přejde...je zde další... zbytky až zde dna posbírá.
Spát a spát. Zaspat ty roky!!
To bych tak nejraděj!
Mám strach, že země, tak ztěžka kráčejíc... umírá
Tma přichází.
Slyšíš ty tiché... děsivé... a pomalé kroky???

Publikoval(a): Hedullinn, 15.4.2021