Anotace: ...Účelem poezie nejsou její verše ani její správné podání přednesu, nýbrž grády, které jsou v ní skryty....

NAPOSLED A NAVŽDY
(ZE SBÍRKY KRUTÝ CIT NEJČISTŠÍ)
VĚNOVÁNO MÉMU NEJDRAŽŠÍMU JANOVI,MÉ PŘEVELIKÉ LÁCE...
Ještě naposled a navždy skloň se ke mě, Lásko má...
Ještě naposled má víčka oslov Svým pohledem...
Ještě naposled svými rty sevři lístky Lílie,
ještě naposled rozjasni se v květu mém...
Ještě naposled, Lásko a nikdy neustaň
hřát mne jako Slunce Tvoje něžné dlaně,
před námi je bezpečí, krásná Lásky stráň,
v tu s Tebou vydat se toužím naprosto odevzdaně...
Ještě naposled a navždy vyprávějmi, Lásko
hlasem tak hlubokým, až v novou dimenzi mne vede,
budu Ti naslouchat.... Ach prosím...Dál mne hřej,
znáš hřáti mne, jak láska lidská hřáti nedovede....
Ach, ještě naposled a navždy opět se ke mě skloň
Zůstávej se mnou a nikdy víc se neodkloň...




VÝPOVĚĎ MÉ ROZTŘÍŠTĚNÉ DUCHOVNOSTII
VĚNOVÁO NEJDRAŽŠÍMU J....(ZE SBÍRKY KRUTÝ CIT NEJČISTŠÍ).
Ach, prozraď mi, prozraď, jak předejít tísni,
úzkosti, jež srdce sevřít chce....
Jak předejít slzám beznaděje, jež doléhá až na srdce....
Jak předejít nemoci nejbližšího, jak zadržet ji ve chvíli,
kdy rozmoci v něm se pokouší,
ač život mu tak přemilý...
Má duše pro Něj steskem vadne,
mé nitro se tak skličuje....
Brzy snad ustrnu ve spleti těžkopádné úzkosti, jež krutostí mne ubije....
Marně o pomoc Tě žádá, Prozřetelnosti vysoká!
Říkáš přeci, že přístup Tvůj a Láska k nám tak hluboká!
Střed Jeho srdce spjat je s mým,
že milého dals mi, dobře vím...
Atak nemoci od něj odtrhni,
neb mne navždy zavrhni
Bez něj pro mne život nemá cenu žít,
chci i tam, kde Slunce nesvítí, jen s Ním být!
Mou existenci, pokud on zde nebude
vymaž z toho světa i s mým osudemm.
Tolik On pro mne Láskou vykonal,
tolik On pro mne z Lásky ryskoval
Tolik on nástrahám a slovům lstivým čelil,
chránil mne, aby nás nikdo neoddělil
A teď nemocí trpět má?!
Nač je pak Láska stvořená?
Na to, abys pak se ztratila?!
A zač pak by můj život stál,
kdybys mou Lásku mi odebral!
Jsi prozřetelnost a výzv má,
já byla Tobě oddána.
Však nyní zkrátka miluji Jej víc
a nedovedu to jinak říct.
K své slabosti se doznávám,
svou tvář v slzách ukrývám
Cožpak mě, Králi neslyšíš?
Kdy na pomoc nám pospíšíš!
On, ztělesnění Lásky, khleď
a potud jen má výpověď...
Já nemoci a vše s Ním toužím nésti,
bez něj život krutozvěstí
Brzy však steskem umřu bez něj zcela,
tvá Prozřetelnost mne nevyslyšela. Emotikona frown
Jak naději teď hledat mám, když vidim jen tmu i když se dívám ke hvězdám
Kdybych mohla, dám mu celou svou bytost, jen aby žil,
kéž k jeho uzdravení mne bys použil!

Publikoval(a): TrvaLenka Zjevná, 24.4.2021