Anotace: 2018

splašená čísla jak koně žokejů
čekáním došli si ve hmotě pro ducha
ve věku dárce rovnici rozkrejou
aby se zkrátila v tunelu výluka

do předčasné inkarnace
bez otisku nikdo nechce
někdy ztuha někdy lehce
se opět zpátky vracej

chce se však zavésti
do jádra blbosti /moudrosti/
rozhrábnout listí
a nebýt si jistý
zas ničím

jako brigádník pevného světa
co fušuje všem do řemesla
a dohání "co zničil"
a tak
vysmejčil do vděku
ohnuté hřbety
zaléval zahrady
do vůně květin
z ledu a viny
roztály stíny
aby si ledviny
ulevily

v mém pokoji jsem pro nikoho
v mém pokoji je pro všechny
v mém pokoji je pokoj

Publikoval(a): Martin Havlíček, 24.4.2021