Anotace: ...

Člověk je v podstatě nádoba křehká,
něco si poláme poměrně zlehka.
Ať už jsme chytráci nebo spíš prostí,
občas si zlámeme nějaké kosti.
Ty jenom nohu, on třeba zápěstí,
někdo pár žeber, není to neštěstí.
Dlaha či sádra pohyb nám dovolí,
pár týdnů klidu a všechno přebolí.
Největší bolest, k patě od temene,
pro lidi bývá prý srdce zlomené.
Sádrou ho nezklidníš, nespravíš léky,
bolest, tak trýznivá, potrvá věky.
Snad šrámy na srdci zahojí čas,
moc ho však nezbývá některým z nás.
Když trpět nechceš do konce života,
vyhni se lásce, co hlavu ti zamotá.
Lásce, co bolí
jak rány holí,
v ranách je solí.
Vůl si to zvolí.

Publikoval(a): Bezhlavý rytíř, 19.5.2021