Anotace: ---

Otočil se,
a co neviděl:
Klam snad z nebe?
Ne, sám sebe,
ve své ose.

Toto, že jsem já,
mé aleluja?
No, to je mi příděl,
jak zděsil se.

I pošeptalo zrcadlo:
Neotáčej se.
Hleď stále vpřed,
na svůj střed.

Zklamání z něj spadlo,
v rovnováze zase.

Něco mu i dalo,
za to, co to stálo.

Srovnal lépe krok,
více, i jak prorok.

Publikoval(a): Litarts, 21.5.2021