Anotace: tak snad už poslední verze... výtky, připomínky-vítám a děkuji, j.

~ HERCEM OSUDU ~



OSUD
mi těžký úděl přál,
krutě si se mnou pohrával...


V mládí jen samý pracný „štěk“,
když do hauptek mě obsadil,
v režii své mě světem vlek!
Z nesnází bohém čerpá sil.


Já jen po velkých rolích prah´,
však netušil jsem ani zbla,
co obnáší života svah,
kolik já potkám v lidech zla!


Přec, tolik jsem o role stál,
toužil mít vlastní piedestal,
až Pánbůh na milost mě vzal;
leč trochu „po svém“ potrestal…


~


Dával mi role zbloudilců,
tak věčně uzoufaných hráčů,
nepoučitelných opilců,
zkoušel zda nezapláču.


Vítězů bolavých, bez věnců,
kteří kříž zvednou i přijmou,
ateistických bezvěrců,
zdeptaných vlastní vinou.


Býval jsem prudký, troufalý,
bojoval s lidskou Malostí,
jak v pekle, kam mě vehnali,
démoni, až do krajnosti.


Kdos ve mně city rozdával,
poztrácel všechny v boji,
to čeho jsem se obával,
nikdy se nezahojí!


Pro drama měl jsem nadání,
na „cestě“ věčným rebelem,
žil pro úkoly bizarní;
neplatí - jak si „ustelem“...


~


Na co se zeptat zmohu víc...
Jak obstál jsem tu na Zemi?
Že nezbylo mi vůbec nic...
Bylo tu hezky - chvílemi.


Snad na štaci svým životem
nezklamal jsem ctné publikum,
horoucím srdcem - tlukotem;
být hercem... to je unikum!


~


Nechť pokání trest pozmění,
pro svoji pravdu jdu si dnes,
o dalších rolích zdá se mi;
už potlesk tichne, v hlase třes.


Na světě byl jsem samoten,
kéž Nebe můj vzdech vyslyší...
v divadle Božím - Pierotem,
tam na pódiu nejvyšším!


„Andělé, pro vás chtěl bych hrát“,
už dám si pozor na přednes,
s vašimi křídly navždy spjat...
na „prkna“ lásky - do Nebes!

Publikoval(a): J.F.Julián, 29.5.2021