Anotace: ---

To, co mi tak tiše tluče,
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.

Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.

Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.

Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.

Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.

Publikoval(a): Litarts, 30.5.2021