Recidiva
Recidiva
Za dveřma stojím.
Trošku se bojím.
Jsem tady s Tebou.
Dlaně mně zebou.
Držím Tě za ruku.
Jen tak mám záruku,
že nejsem sama,
z chladnýho rána....
Ano či ne? Rozhodnutí...
touha má vpřed jít mne nutí.
Otevřu-li bránu do pekla
( teď nejraděj bych zbaběle utekla )
stane se, jistě, co se má stát
a karma nezapomene nás potrestat
Zavřu a zamknu za sebou těžké dveře
ať zahladím stopy po nevěře.
Na pár chvil zabedním vstup k mé ryzí minulosti,
mého ,,já,, se mlčky pokušení zhostí...
Postel černě oděná
saténem je zdobená.
Srdce tepe, uvnitř v těle plamen hoří,
mýty pevných pravidel každým úderem boří.
Brácha rozum... v povzdáli mlčky stojí
teď mluví tělo... a srdce se o sebe bojí.
Všechna moje předsevzetí
vzhůru hodím ... z dlaně letí.
a sypou se jak sněžné květy.......
Oněmíme i já.. i Ty......
Všechny naše zásady
mají rychlé dopady.
Zapomínám na bolesti
a řítím se do propasti
Momentání stav.. ta sladce bolavá touha.
Návrat zpět je trasa těžká.. dlouhá...
Vím, že příjde ... už za pár chvil.
Raději by ses i Ty ... zády otočil.
Teď a tady...v této chvíli.
Blíž si lidé snad nebyli.
Světelná exploze...tak chladně dohořívá.
Oba dva víme, že byla to jen naše další
recidiva...
Publikoval(a):
Hedullinn, 31.5.2021