ROZCHOD
ROZCHOD
~ ROZCHOD ~
V pohledech netečných vztahy se rozpadnou;
v hlubinách paměti bolestí bezradnou...
Bezustání vzpomínám...
na krásné dny našeho mládí,
kdy plamen očí ženu svádí,
kdy láska přišla k nám...
My čekali, co čeká každý,
že zůstane v nás vášeň navždy!
... ještě teď náruč teplou mám...
Ten plamen, jak ta touha v nás,
však znenadání zhas!
~
A k čemu nám to všechno bylo,
co ještě po snech živých zbylo?
Ten boží dar v roztržkách hoří;
dvě pusté bárky v šírém moři...
A přesto slunce září dál,
a přesto kytky rostou,
vrátit ten čas, kdy jsem se smál,
všedních dnů radost prostou.
~
Dnes láska, jak ta krysa,
už majitele mění,
a v duších rána hnisá,
a tíha osamění,
my díváme se závistivě
jak ostatní se žení,
na sebe pohlížíme mstivě;
prázdnota, místo chvění!
~
Tak, jako uschlý starý strom,
tak opouštíš mě, světe!
Má lásko odeznělá,
bez hrobu osamělá,
nad hlavou slunce svítí dál,
vše okolo zas kvete,
jen míza stromů usychá v nás,
rozervané je štěstí,
do mraků obzor zahalil se;
podivné slýchám zvěsti...
má něho ovdovělá,
beze slov oněmělá…
Ve stínu ztrácíme, co máme
a strhané jsou listy,
kouzlo tvých očí vyprchalo;
naděje pesimisty...
... jít tratolištěm lásky,
ve věčném odloučení,
ve jménu budoucnosti,
v sjednané nenávisti…
Publikoval(a):
J.F.Julián, 1.6.2021