Horizont ostychu
Horizont ostychu
V rozmaru osudu
příznivý vítr
přivál dětské dohady
o tom
jak si teď budeme hrát
hlas pevný
s láskou ukázňuje
změť lži prostých přání
sahajíc’ za horizont
co měl bych
směl bych
-mám?
nenápadně
mezi okny
s nádechem
nevedlejších rolí
ztrácím ostych
být
i jinde, než sám.
Publikoval(a):
Formis, 11.6.2021