Anotace: Již jsou to dva roky...

Smutná báseň pro mamku

V záblescích blesků a běsnění bouřky
do sebe i tebe se náhle propadám
měsíce plynou v podobách zkoušky
jako tvá růže jež pozvolna uvadá...

Nitky blesků třpytí se v sametu noci
namísto hvězd hromy burácí
a tornáda řádí venku i uvnitř mě
ničivou silou jež kolem zavládne

ve stínu ořechů s láskou vzpomínám
na všechno dobré i zlé jež odnáší čas
a divá řeka slzí svět smutkem objímá
ničivou silou své rány rozdává

a řeka času líně si plyne
tok osudu není možné vrátit zpět
někdy se rozvodní
a v dešti na hladině
tiše ji přijmout a dál už se neohlížet ...

Publikoval(a): Klarineb, 25.6.2021