Hrob stínů
Hrob stínů
Bezmocný
bezradný
prázdný
stíny
bez viny
Stíny
pobledlé
citům chudé
co z nich zbude
A kopretiny
pro stíny
pokládám
na hrob
Stínů
se nelekám
však nemají viny
Kopretiny
na hrob
tomu kdo roztrhán
a vysvobodit
může
jen
čas sám
A hrůza
hroby duše
otvírá
a
temné skrýše
pavučin
duše
Zlehka dech
ulpí ve snech
průhledných
třpytivých
v paprscích luny
Toužící sny
po klidu
hojí rány
zkrásní
za záře luny
Na kopretiny dopadá
ten jas
v pobledlosti své
míjíce čas
A život
zemskou tíží
je
podveden
tak končí den
Publikoval(a):
kopretina7777, 8.7.2021