Bez pozvánky
Bez pozvánky
Anotace: Psáno spontánně. Kdo vůbec jsem?
Podivný sen minulou noc,
kdy blýskavice v okenici,
nenechala spáti spící,
popadl mě ve svou moc.
A zanechal přes všechny ctnosti,
mě tápajíce v bezmocnosti.
Ze sobeckých pohnutek,
v radosti nad strastí těla,
ten sen v ryzí zármutek,
o kterém duše má nevěděla,
proměnil štěstí ve smutek,
jež vplavil do mých se žil,
až samotný vně jejích zbyl.
Ve snu stvůra tvář tajíce,
úlomky z duše mi rvala,
k večeři samu sebe zvala,
a obludné rysy majíce,
trhajíc' zbytky příčetnosti,
mě v bezbřehé trávila nemilosti.
Jako byl bych prostřeným stolem,
se řev a ryk můj rozléhal kolem,
zatímco hlodajíc' mne ohavné krysy,
tu náhle zjevila mi svoje rysy,
a přitom já zjistil - v její zlobě
že tváří v tvář já hledím sobě.
Byl to odraz mé vlastní schránky,
co dřív než noc se do dne změní,
mne stojícího bez pozvánky,
do snu vtáhl po setmění.
Publikoval(a):
C.I.F, 30.7.2021