Anotace: ještě jedna z 2018...

ono načasovat společné polknutí
co nechá v sobě zmizet sousto
je jako hlad po duši
co bývá jí ouzko
když lítá v tom po uši

vsakuje oblohu si až do dna
aby azurové moře
jí uhasilo žízeň

dobrovolně snižuje laťku
kvůli rušení nočního klidu
překonat samotu je přežitek prostoru
kam se čas přivtírnul na směny dohánět

když je si blízká i na dálku
nabourá starému jistoty
a když k tomu škrtne i zápalkou
tak uvidí hluboko do noci

"dostal jsem licenci
olizovat žáby ve tmě /ve mě/
abych si rovnou
vytvořil protijed
nemůžu se dočkat
na čekací lhůtu otravy
nemůžu se dočkat
až účinek se dostaví
nemůžu se dočkat
v rejstříku...zapomenutých"

Publikoval(a): Martin Havlíček, 1.8.2021