Anotace: Děti musí jít svou cestou, ale pro matky je těžké to ,, přežít,, a neusotonit je :o)...

Když ráno tě do práce vyprovázím
sevřené srdce strachy mám
a uvědomuji si, jak moc mi schází,
čas pohádek, které jsem Ti vyprávěla,
těch stejných, jako Tvé dceři ráda povídám....

Jak moc mi chybí Tvoje přítomnost. Holčičko moje..
a čekání, jako dřív, na Tvůj návrat ze školy
Jak chybí mi, s láskou připravit Ti jídlo.. to oblíbené...Tvoje,
a napsat s Tebou s velkým bojem úkoly

Jsi navždy moje malé dítě,
které je denně samo na cestách...
Ty s náročnou prací sestřičky, co baví Tě
a já ... mám čím dál větší strach.

Je úděl matek, ta úzkost,
jenž dospívání a dospělost jejich dětí provází.
Věřím ve Tvoji lidskost,
plnou citu,
jež na životní cestě se s Tebou denně nachází

Dík za to, že každý den Tě mohu aspoň k sobě přitisknout
dodat Ti energii, kterou ve světě poztrácíš
I když máš svůj život, svůj domov, musím Tě obejmout...
a děkovat za to, že jsem ta, ke které se ráda navracíš...

Držím Ti pěsti na cestách ,
jenž pod sněhem jsou a pokryté ledem,
Věřím, i přes svůj věčný strach,
že vždy se zas, i přes jsoucí nebezpečí
v domově našem
s láskou ... a všichni .. opět sejdem.

Publikoval(a): Hedullinn, 13.8.2021