Anotace: . . .

nikdo mě neposlal
jen vítr
navál mě jako listí
k okraji obrubníku
lemuju tvoje němý ulice
a poslouchám, jestli někdo půjde
k ránu vyhlížet straky.
mám to tu ráda.
tvojí měkkost v hrudi
lemovanou betonem
a drátěnými ploty.
až se zase na podzim přivinu k tvým bokům
(a není to tak daleko, jak si myslíš)
doufám, že ve městě bude ticho.
doufám, že do louží bude líně kapat víc vody
(pořád víc vody).
doufám, že budou zase podpatky
klapat ozvěnou
v pět ráno
a že někde v šestém patře
bude jedno žluté
rozsvícené okno
s obrázkem slunečnice
přilepeným na skle.

Publikoval(a): Poutníček, 28.8.2021