Anotace: ..

Mozková kůra rozpadá se
když plátno duše roztrhá se
slyším tvůj hlas, ale ne tvé myšlenky
slova utkaná z pavučin létají kolem
sami sobě napospas, dvě hebké siluety
blednou pod nočním nebem.

Díváme se na ten samý měsíc
jen nás dělí stovky kilometrů
vysoké obilí šimrá nebe
příchutí života nechat se opít
na vteřinu opustit marionetu
Slaná voda štípe v žilách
svléknout se z kůže na chvíli
pozorovat akty duše, která v náš ještě zbyla
předtím, než se noc ve studené ráno promění

Omámeni šálkem kávy
dýcháme si do tváře
ve dlaních hřeješ si svůj soukromý Tibet
Prsty, polonahou optikou sudé strany
budík, opilý stařec
ještě kousek polárního vesmíru vidět,
než se vrásky zalijí popelem.

Stojíme před sebou jako 2 žebráci
co žádají o kus své země
vzkříšeni potřebou
jež vytrácí se ze mě
Zrzavé paprsky prýští se nad hlavou
zrcadlo, jeviště hříchů
pohodlí škrtí míchu
Slunce pálí do kostí
na záda namalovat si oceán
potopit se na konci
a nechat cestu dokořán

Dva blázni, co zpychli
němá postel, oči ztichly
svět děje se před námi
budík, opilý stařec zase straší
další šálek kávy, žaludek se nebrání
sny se pod polštářem vznáší

Publikoval(a): slzy-deště, 8.9.2021