Vítr ve větvích
Vítr ve větvích
Vlnky klidné řeky čeří
pár větviček vrbových.
Končí léto, končí volnost.
Přijde klec a přijde sníh.
U břehu se děti koupou,
slyším jejich sličný smích.
Jsem však stará jak dnes léto,
neumím být jednou z nich.
Co jsem k sobě připoutala,
zranila jsem v činech svých.
Chtěla jsem být pevná skála,
jsem jen vítr ve větvích.
Jednou přijde jitro čisté,
rosa padne v krůpějích,
vrby opět zčeří řeku,
probudím se za snů zlých...
Co jsem k sobě připoutala?
Vždyť jsem vítr ve větvích!
A tak půjdu dál svou stezkou
jako snílek, poutník, mnich.
Publikoval(a):
mnich-v-blues, 10.9.2021