Anotace: . . .

když mi bylo jedenáct
spadla jsem málem z okna ve třetím patře
když jsem ho myla, stála jsem na parapetu
a pamatuju si, jak se svět
naklonil a na pár strašnejch vteřin
byl ke mně beton čelem a obloha
zády a díky bohu, že to okno
bylo tak
úzký,
že
když
něco ve mně
rozhodilo ruce, chytily se
o rámy a katapultovaly mě pozadu
zpátky dovnitř. a příšerně mi bušilo
srdce a nemohla jsem skoro dejchat a
narazila jsem si hlavu a záda, ale byla jsem
živá, a když jsem tam ležela na podlaze a
lapala jsem po dechu a nebyla
schopná dát
dohromady jednu
celou větu nebo slov
o a krev mi hučela v uších a
mlátila sebou v tepnách jako letní
liják v okapu, bylo to hodně jako ten
telefonát, že jsi v nemocnici

a nejsi na tom dobře

a nebudeš na tom

dobře.

Publikoval(a): Poutníček, 12.9.2021