Anotace: ...

Sny jsou na jaře tak krásné
po probuzení nejsou vůbec jasné
mám vždy po probuzení v posteli štřepy
balím je do krásné duhové deky

mám jich hodně, hodně
možná bych i postavil skleněné lodě
ale ..
neskládám, nestavím nevím proč
mé nápady, myšlenky točí se jako kolotoč

přemýšlím, ale bolí mě z toho hlava
z bolesti na mě leze únava
přemýšlením se přece vyřešit nic nedá
do teplé postele moje tělo a duše ulehá

v noci mám krásný jasný sen
ocitám se v době kdy končí den
u malého osamělého rybníčku
slyším krásnou křehkou písničku

já zdáli tiše poslouchám
a hned za písní pospíchám
mé srdce vědět chce
kdo tu tak zpívá křehce

u břehu vidím tebe tak nádhernou
přírodě zpíváš, duši máš tak čistou
tvé vlasy se třpytí v záři zapadajícího slunce
mě láskou k tobě divoce buší srdce

když k pohybu přinutím sebe
náhle se hvězdami rozzáří nebe
právě teď píseň dozpíváš
milostným polibkem mě uvítáš

krásnýma očima se na mě podíváš
a já vidím jak se roztomile usmíváš
vzápětí začne svítat
v raních paprscích se začínám rozplvývat

na druhé straně se probouzím
proto teď ze snu mizím
v poslední chvíli jsi mě věc do ruky dala
a naposledy jsi mě na rozloučenou políbila

po probuzení v rukách něco svírám
rozespalýma očima se na to hned podívám
je to další střep ze snu
jak jsem ho dostal, to si nevzpomenu

avšak tento je nečím zvláštní
je naplněný povědomou vášní
náhle se přestal točit kolotoč
a já pochopil proč

tento střep byl poslední
skládačka může být teď kompletní
po skládání se teď dívám hrdě
na dvě na sebe dívající se skleněné labutě

Publikoval(a): Ritchie, 8.4.2011