Až ...
Až ...
Až z popela vstanou ti,
jenž s námi obcují,
pro které jsme stále božskou manou,
jen hrdlo bez života nám nechají
Až vysají z nás pod nátlakem
poslední zbytky života
a rozstřílejí trosky těl gumovým prakem,
pak šířit se bude zemí nicota.
Pak bude pozdě zvednout oči
a na nebe se s ptačí touhou zahledět....
Sedíce s rukama a hlavou v klíně,
nezmění nikdo tento svět
Publikoval(a):
Hedullinn, 3.11.2021