Anotace: je to o životě i smrti, romantické i fantasy-jak to kdo chce vidět...

~ MRTVÁ KRÁSKA ~


Vidíš tu hvězdu?
Umírá...
NE, neumírá, přece svítí!
Září to hvězdné vlnobití.
Světlo, jež slzy osuší.

Přitahuje mých očí hled,
táhne je k sobě blíž a blíž,
už cítím jej - Bůh nadohled,
už opouštíme zemskou tíž…
Sličnost nežádá retuší.

Podívej!
Je krásná!

A bliká na nás z dáli temna,
jak z bouře nebe zajatec.
Ano, jsi kouzlem dálky popletená,
však bohužel - je mrtvá přec.

Než padne světlo do tvých vlasů,
než k tobě na Zem doletí,
již zemřela tam v dáli času;
věků smrtelné objetí!

Jakby ji ruka vesmírná
zaklela božím mrazem,
už půvab nebe nevnímá;
je zkázy světa předobrazem.

Je jako básník života,
když duše jeho vyhoří;
bludiček lesních čistota,
bloudící bárka po moři.

~

Když duše vyhoří ti do mrti,
když pohasne a mizí v dál,
na dotek přiblížíš se ku smrti.
již nejsi tím, kýms bývával.

Pak verše své již nepřečteš
té malé krásce v kolíbce,
z minulosti sny přeneseš,
do rýmů svých, jak k mamince.

~

Je krásná,
je skvostně divukrásná,
a pro nás dva už navždy bude jasná.

A tak, jako mí blízcí žili,
do srdcí teskných prostoupili,
teprve s námi odejdou!

~

Ach,
moje hvězdy zemřely mi,
na nebi svítí mrtvý čas.
Už odešly i mé sny s nimi,
poblednou hvězdy v každém z nás…

Publikoval(a): J.F.Julián, 4.11.2021