Večernice, Venuše, Jitřenka...
Večernice, Venuše, Jitřenka...
Anotace: Několik střípků pocitů za poslední období zachycených na křídlech podzimu...
Na bříška tvých kaštanů
položím nesměle své rty
v tajemství krvavých břečťanů
podzim už míchá magické karty
mráz pokryl stříbrem střechy z jinovatky
život je hořký a není sladký
rveme se o něj
v tiché nostalgii prožitých radostí
a hodiny na věži bijí a bijí
než ticho se kolem rozhostí...
hvězda na stromě září
ve zlatavé řece plné slov
a spadaného listí
smutná melodie zebe jak kov
srdce jizvami surově hyzdí
a jenom Večernice
dělá mi společnost
srpek zádumčivého měsíce
ten třpytivý osamělý host...
Venuše, vášnivá bohyně lásky
tiše mě zve nahlédnout
za oponu hry bez nadsázky
jen klidně se nechat nést a plout
Jitřenka zářivá pálí cejch ránu
když na cestu mi svítí jediná
stíny se skryly do černého rámu
v korunách stromů mlčících v šedinách
kroky jako chřestidla
v napadeném listí
šedivá oblaka pobledlá
v podivném tanci šustí
Ráno v dušičkovém opojení
zazáří na volavčích křídlech
ve vyprahlé řece rány pění
a nikdo neslyší ten tichý povzdech....
Publikoval(a):
Klarineb, 4.11.2021