Pohltí je les
Pohltí je les
Vlnitý lidi choděj po vlnitym plechu,
křupavý lidi choděj po křupavym mechu.
V spěchu
i pomalu,
v koženym obalu.
Protoževšechnynočnímůrymůžouschovatdokapes.
Než se promění v popel
a prach
a pohltí je les!
Kam jste
došli
v cizích
botách?
Kdo z vás
to v nich
nejdál
dotáh?
Vlň se,
vlň se,
křupej,
křupej:
zvenčí
ostrej,
zevnitř
tupej,
spěchej
vpřed i
couvej,
couvej,
z cizích
bot se
nevy-
zouvej.
Vyndej
z kapes
noční
můry,
malbu
omez
na kon-
túry.
Necí-
tíš se
ve své
kůži?
Necí-
tíš se
ve svym
těle?
Necí-
tíš se
ve svym
světě?
A proč
ti to
přijde
skvělé?
Vybledlý lidi choděj po vybledlý pláži.
Nemají zrak, i tak si světla váží.
Písek jim plní ukradený boty,
tiše se mísí s zrnky antihmoty.
Lidi jsou lidi,
choděj kudy choděj.
I světec chodí
tudy, kudy zloděj.
V kapsách si nosej
střípky vlastních světů.
V spěchu
i pomalu,
v koženym obalu
s mašlí z rudých květů.
Protoževšechnynočnímůrymůžouschovatdokapes.
Než se promění v popel
a prach
a pohltí je les!
Publikoval(a):
mnich-v-blues, 7.11.2021