Anotace: . . .

sněžíš se sevřeně.
dům kouzel, černý

spí.

sádrové hvězdy vryté do tapet.
a stín, kdysi tvůj a věrný
špačky típe o bílý parapet
a je tu ticho.
máš to tak rád.
rád vodíš trýzeň za hedvábnou ruku
a promenáduješ ji v pasážích.
sněžíš se sevřeně.
jdeš čelem vzad. jdeš v hvězdném pluku
a na žízeň vodu a na hlad sníh.
užs viděl zprávy?
prý má sněžit... nikdo se nesmál
ale ztuhlo to
ve Vítkovském parku jako hrudní koš.
sněžíš se sevřeně.
aby čas přestal.
abys černému kuřeti moh dát groš
za vyhrabanou jámu.
jdeš Újezdem a skrz asfalt
tě teple bijí betonové tepny
do zmrzlých nohou.
tvář jeden led.
kouř černí zábné stíny gard
z Hladové zdi
už stovky let.
sněžíš se sevřeně. dům kouzel spí
a oči krys se lesknou v temných vodách.

v průjezdu spí pod zimníkem
pár starých dam.

jsi sobě sněhem.
však mně převozníkem
skrz temné vody
ke hvězdám.

Publikoval(a): Poutníček, 20.11.2021