Anotace: Nesmělý pokus o rozhovor beze slov...

Dvě těla povstaly z jednoho kmene
spletence kořenů, jak žíly plné krve, k sobě pojí něžné větvoví.
Dvě tváře zády k sobě odvrácené.
Jedno dílo v souladu s druhým žije,
byť mlčky ..... slova nepoví.

Dvě srdce z masívu. Jen jedna duše letokruhy ztvárněná.
Poselství písmenek jen vesmírnou energií přichází.
Povídej, paní má, jaká je duha na druhé straně světa?
Ptáš dál se ..ač ústa stále zamčená
Jaké je slunce když za jitra ze tmy vychází?

Má duha je sedmi barev a slunce .. tak zářivé, zlaté jak déšť jenž nikdy neodkvétá...

Jaký je úsměv, jež v ospalých ránech
rozdáváš všem kolemjdoucím co lásky poselství?
Povím Ti, na oplátku, jak unavené slunce u mně zapadá.
Cítím tvé jsoucno ve svých zádech
posvátná atmosféra našeho tajemství

Sdílím tě, vnímám tě... poutám tě.. tak ráda.

Smět se tak podívat jen jednou do očí,
sic mrtvou hmotou, bez výrazu, modelované
snad kousek duše zahlédnu
snad dotknu se nastavené, tak známé a neznámé dlaně..
poprvé a naposled se ohlédnu

Ptej se dál... než země se znovu kol nás otočí....

Cítit na chuťových pohárcích trpkost vína
vypít tu číši z rukou tvých,
zahřát ti dlaň, když se zimou chvěje..
jen jednou... jedinkrát za 100 let bych chtěl,
odkrýt ten závoj mlhový
prstem se dotknout rýh tvého obličeje

Nikdy bys na ně, můj pane, nikdy bys pak už nezapomněl

Neznám, paní má, chlad tvého těla
ač splýváme spolu navěky
zhlédnout tvář z masivu jen na okamžik
pohladit, zjistit sníš-li.. A co ještě bys chtěla?

Zapamatovat si naše doteky

Sousoší postav dvou
zde věky věků v stromu stojí.
Stvořeni umělcem
dlátem a sekerou milosrdnou
Chtíc pochopit proč tady, my dva...spolu,
pochopit co nás dva po staletí spolu pojí...

Nesnaž se, nikdy, vědět víc, než andělé ti poskytnou...

Publikoval(a): Hedullinn, 3.12.2021