Anotace: Pár slov bez veršů

Je to již mnoho...mnoho let...
Tehdy chtěl jsi začít měnit svět.
Jsi chlap jako hora .... ač našlapuješ něžně, bys neublížil prvním sněženkám..
A každého brouka necháš žít.
Klečíc u kouzelné studánky sbíráš v jejím zrcadle sám ze sebe listí a jehličí
Toužíš chránit pohasínající hvězdy před světelnou explozí
V duchu objímáš vesmír a hlídáš sopky, ať spí a když už to nezvládáš
využiješ alespoň jejich popel ke zúrodnění země.
Náručí svou bys rád zajistil bezpečí pro všechny
a sám zůstal vně, jako ochránce dobra.
Máš nápady jak zlikvidovat bouře, tornáda, tsunami,
ale nedokážeš najít způsob, jak zabít nespravedlnost a sobectví.
Nevíš jak zastavit zlobu a nenávist.
Snažíš se pochopit co lidi vede k touze po vítězství
proč mají rádi peníze, proč vraždí, kradou
a víc a víc touží po bohatství.
Proč jdou přes pošlapaná, bezvládná těla.
Lidská hloupost dosud ..... nevymřela.
Okrádám tě o Tvé myšlenky.
Jsi jako motýl, jsi moje vzkříšení.
Jsi vzácný exemplář,
jenž poslouchá a vnímá
Křídlem mne pohladí a slzy osuší
připomíná dávný svět, šíří světla zář
Bolest laská
srdce potěší
duši pohladí...
se sobě vlastní pokorou a úctou.
Děkuji Ti za to, že jsi.

PS: Víš, kam se ukrývají motýli, když prší?

Publikoval(a): Hedullinn, 8.12.2021