Anotace: ---

Ty kytky

Do konvičky trošku vody,
na pokropení svobody.
Zalít kytku, by se mohla,
rovnat, vykvést, neb je ohlá.

I vyschlá duše, stísněná,
vybledlá jen jako stěna.
Rozdává se ve své touze,
a v pokleknuté poloze.

Prosbou síly, by květ dala,
vždyť i o přízeň si stála.
Rozvinutím v plných barvách,
náhradou, za zvířený prach.

Básní prozradíš

Komu, že fandíš,
a čemu jsi blíž.
Koho ty zradíš,
i s kým se vadíš.

Oči si ostříš,
ale jen přes mříž.
A takto pak spíš,
i sobě jsi blíž.

Nepiš pro básníky

Vždyť každý chce být víc.
Nerad ti vyjde vstříc,
vlastní chce číst zvyky.

Piš si sám pro sebe,
ne to, co se plete.
Ty můj milý světe,
s prosbou i do nebe.

Sdělením svým vroucím,
pněm citlivé duše.
Prostě, jednoduše,
výš se takto pnoucím.

Nepiš pro básníky,
neradi verš slyší.
Zůstaň ve své skrýši,
spolu s otazníky.

Když je dobře

Bez pocitu hoře,
do sebe se noře.
Dole, jak nahoře,
v klidu a pokoře.

Myšlenkou rovnosti,
v posile svorností.
Prosté té volnosti,
jež i štěstí hostí.

Jak mnoho, tak málo,
co vše jen se zdálo.
A takto poddalo,
když o milost stálo.

Publikoval(a): Litarts, 22.12.2021