Anotace: Poslední báseň z 20ti... Pro všechna díla byla vytvořena sbírka s názvem "Kyselý déšť"... Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co se aspoň na chvíli zastavili a strávili čas u mých veršovánek, moc si toho vážím.

Pomalu si plyne dým z ohně starých předků
na nebi polomrtvo v řekách vesele plave šedý kal
není již tak krásně jako kdysi za dob našich dědů
jejichž moudrost vytesána jest do nitra všech skal

okna se mlží párou z večeře opuštěných matek
čekají koho jim osud přivede před jejich práh
každý den ve společnosti je pro ně jako svátek
nikdy není pozdě připomenout si to lepší v nás

ukrajujeme mlsně z koláče všedního života
občas bývá hořkosladký s překvapením uvnitř
co naplat dávno již vymizel respekt či pokora
namísto smíchu je nám nařízeno povinně truchlit

kolik z nás pochopí než sepíšeme finální resumé
že kapky deště se nedají spočítat na prstech dlaně
odjakživa ne vše co učiníme bývá zrovna rozumné
kde končí dialog zpravidla nastupují palné zbraně

spálená týpý ozvěny znásilněných duší a pláč
štiplavý čpavek sazí prosákl do historických knih
až na bojišti ukáže se kdo jest ten největší rváč
třeba malý kousek dítěte snad v nás ještě zbyl

na stole v rohu rozpracované paměti básníka
zažloutlý papír schnoucí pero rozlitý gin a žal
s bolestí v srdci psal o trpkém údělu života
dosti pil roztřesené dlaně měl jakoby se bál

vlastního stínu či malých zásob lihovin
přemýšlí proč má stále jenom smůlu pech
prý je to proto že se zřejmě nikdy nemodlil
a tak má zakázáno hladit anděly po křídlech

slzami proto čmáral často jenom nostalgické verše
vlastně celý život vnímal trochu jako špatný sen
tvořil aby zapomenul jak se ten čas před ním vleče
když jde spát pokaždé ho uspí jenom jeho tichý sten

Publikoval(a): Makaveli, 31.1.2022