Anotace: ---

Básnění o ničem

Nemáš-li zrovna o čem psát,
ale chceš-li si, jen tak hrát,
piš o tom, co tě napadne,
a v mysli zní ti nápadně.

Nejvíce spíše o ničem,
kde také otočím klíčem.
Vstupte prosím, otevřeno,
zde vše i o nic opřeno.

To mi právě vyhovuje,
avšak přece něco tu je.
Ten hlas, jenž mne tady vítá,
do prázdna, kde i svítá.

Vždyť jen tak se vypovídat,
na cestu nikam se vydat,
samo o sobě o něčem,
v prostoru tom našem vděčném.

O velké lásce

Slíbili si věrnost svatou,
přátelství a lásky štěstí.
Něhou, až v slzy dojatou,
by jim měly sloužit ke cti.

Těšili se, milovali,
pomocníky sobě byli.
Vzájemně se také zdáli,
spolu, jako jeden žili.

Vypravěč však něco tuší,
že příliš žádného bytí.
Co přemírou se i ruší,
citům rozum by měl svítit.

Lásky žár jim stále chladnul,
až z jednoho pak zbyli dva.
Zářivý květ sporem zvadnul,
rozvedli se, právní zpráva.

Po celý život

To rozevláté mládí,
střední, střízlivější věk,
a uzavřené stáří.

Mládí však stále svádí,
vždy novou vlastní tváří,
ostatní za jejich vděk.

Být po celý život mlád,
a stárnout pomaleji.
Procházet svou alejí,
více se z něj radovat.

Publikoval(a): Litarts, 9.2.2022