Anotace: Tuhle básničku jsem napsal jako kluk cca před dvaceti lety. Není kdo ví jaká, ale pro mě byla nejzásadnější. Je za ní silný a smutný příběh vlastně platonické lásky na dálku a tragédie.

MARKÉTA

Znám tě jen z místnosti chatovací,
nikdy jsem neviděl tvou tvář,
všechny ty zprávy se mi vrací
a slunce rozlilo svou zář.

Nevím jak vypadá pohled tvých očí,
jak tvoje rty umějí se smát,
při myšlence na tebe se celý svět točí,
já malý polibek chtěl bych ti dát.

Neumím si představit tvé tajemné tělo,
které je ukryto za jménem nádherným,
mé tělo teď tvé by tu chtělo,
dotknout se tebe pohybem zmateným.

Ležím sám v posteli s rukama na břiše,
na tebe myslím stále víc a víc,
pošli mi adresu a má ruka napíše,
co ústa nedokážou říct.

Písnu to najednou větičku po větě,
že chci být s tebou už napořád,
že s tebou miláčku je nejlíp na světě,
že tě mám strašně moc rád.

Publikoval(a): Cabasek, 14.2.2022