Anotace: ...

můj bože
je tak jednoduchý se rozbít
ve všech těch střepech

mám čistý svědomí.
nepřidám
o moc
větší spoušť
pro ranní vymetače silnic
co s košťětem smetají ruiny předchozího večera
pod ornamentální koberec

a přece.

je tak jednoduchý se rozbít
a nemyslet na zítra
ráno
za rok
dvacet let
(čtyřicet, jestli ta statistika
o mozkových příhodách v mý rodině
bude milosrdná
a měkká ve spojích vláken)

můj bože.
bylo by to tak lehký.
slunce zapadá a střepy se lesknou a
jsou tak nádherný v tom
zimně jarním vdzuchu
ostřejší než mráz pod okousanými nehty
a barevnější než
kostelní okna

a přece.

beru do rukou střepy
a jíl.
tou ostře rozbitou mozaikou
vyrobím nový džbán

a dám pít toulavému psovi.

Publikoval(a): Poutníček, 5.3.2022