Anotace: Lyrická báseň, no nekecej, vážně.

pocit hnusu změť běsnící
v mé hlavě potřísněné jen
tak visící
zřím konce podezřele trpící
sám sobě jsem si nepřítelem
silně zuřícím
propadám se do oblaku temného
sním sny které nic neslyší jen trpělivě
kradou tohle tělo
co jest to za myšlenku je taká onaká
svou činností motiv zavdává že jest
oplzlá a jen nadává
rozhazuje rukama tahle nadbytečná postava
trochu sněhem zavátá
poděl jsem se na téhle smuteční hostině
nu co se tu podává tma vytrvale poznamenána
zničen dnes i zítra prostě jen strastiplná jitra
zadána do rovů posíla osoby bytosti nezněle znějící
tak se i tvářící z bolestí jenž vysílá urputný pohled
hnijící
nepoznáš mně ač tak postižen či nakažen do smrti se
právě rodící
znaven notně a to i po tmě potím slzy nashle nebo sbohem
tak už prý brzy
dosazen jsoucí v jakési složité rovnici jenž nedá se vypočítat
tak jen sčítám odčítám krátím dělím a to ti racionálně
sdělím že my to nevychází
něco tu schází možná jen lidskost doplnit ale tu nikde
široce ale ani dalece nevidím
zatím jen to stáří vše to kazí ve tváří odporný život
vymačkán tam jest
rok za rokem měsíc po měsící nesuď mně nebuď náhle mým
prorokem
z procházky po věčnosti vracím se za jinými zdánlivě polomrtvými osůbkami
nechci za nimi jít chci tu zdánlivě být trápit se slova krátit
mlčet do zdí vytrvale studených

Publikoval(a): Retarda, 19.3.2022