Anotace: Lyrická báseń nosena na oltář ničemností.

Shnilé odmítnuté jablko padá ze stromu
Štěstí odvhrnuté náhle vztyčené je na lovu
Obraz nepoddajný kdo se brání hledí úkosem
Srdce bije na polach hluše tluče do nesmrtelnosti
Někdo nosí pach svůj jiný zas krach lidské absurdity

Ječí tu ufňukané modlitby z úst neúprostných polopravd
Vyjevené modlitby zdobí hroty na nichž lebka nabodnuta vysí
Neunesu už tu váhu páteř bortící se pod návalem panické ataky
Ticho tak ohlušující zní my v uších něco tuší že by snad pat

Noci v té husté nesmyslnosti proč nespíš jakto že nesníš
Ukryt v té hlavě nemorálně avšak jen formálně level absurdity
City nosíš jsou tam upadly ti jsem si cizí někdo na mne civí
Nanicovatý jedinec v mlze sám sebe hledající nachází jen ubohou nestvůru
Je vzhůru chystáte se na různé motivy nepodepsané činy krvavé
Věc se už stala vlajka vlála náhle vzplanula na to lidském objektu
Křičí v nemilosrdné křečí bolestí křepčí už není něčí je její
Smrt si ho vzala když ho nakládala potměšile se jen usmívala.

Publikoval(a): Retarda, 24.3.2022