Anotace: to co je v nás už nejde vyjmout,ale přepsat ano...a to je velký...:)

přiznal si cukr
co se rozpouští v úvaze o výjimečnosti
jako v zastavárně kde si nechal kousek
čehosi

nakonec si vzpomněl
kolik lžiček mu stačí ke štěstí
i když neměl ponětí
jak v bezdrátovém snu
ve kterém však dojetím
přepsal svoje prokletí
narovinu bez zákrut

jako poztrácené zbytky trollů
co se tvářili v tváři neprodyšně
jak umělá snaha pomoci stromům
zasadil jinak,nezvykle

hozený špendlík ke hvězdám
bylo posledním přáním do temna
než se stal štamgastem ve svým pokoji
kde ho už nic nestojí
si jen tak tiše vyvětrat

Publikoval(a): Martin Havlíček, 3.4.2022