Anotace: ...

Sedí mlčky dítě na vrcholku světa
upřeně sleduje průběh jedné hloupé války
lidé soupeří jako gladiátoři prastarého kolosea
kéž by existoval způsob jak vše špatné vzít zpátky

neklidně sedí dítě na vrcholku světa
posmívá se vládcům co mají krev na rukou
nikdo neučinil za celá léta to co bylo třeba
jsme pěšci na šachovnici s omezenou zárukou

smutně sedí dítě na samém vrcholku světa
v časech kdy propaganda razí jeden správný směr
odvrací zrak od těch pro které je smrt hlavní měna
a žehná každému s čistým srdcem co ještě neumřel

zatímco všechny milé úsměvy střídá zášť
sedí samo dítě na vrcholku světa v plamenech
soucítí s každým komu byla odňata svatozář
opovrhuje těmi jenž páchají zlo na dětech

znavené dítě sedí na vrcholku nabubřelého světa
je mu do breku z přínosu předražených zbraní
spousta mrtvých pro mamon říká si zda to bylo třeba
vzít život někomu kdo se nemohl dostatečně ubránit

sedí dítě na vrcholku zkorumpovaného světa
plného bunkrů mrtvých matek ležících v blátě
tvoří poezií o tom jak moc je jí dnes třeba
také básníků umlčovaných kvůli pravdě

sedí dítě na vrcholku lhostejného světa
bije na poplach však sotva jej někdo slyší
rádo by pomohlo těm jejichž oči jsou slepá
a nevidí že již léta žijeme ve zlovolné říši

schnoucích tulipánů kde sotva něco poroste
sedí dítě na vrcholku světa udiveně ptá se proč
jsme jako vedlejší postavy v zapomenuté baladě
ve které nám jen sotva přijde někdo na pomoc

Publikoval(a): Makaveli, 9.4.2022