Anotace: Pro jednoho z nejdůležitějších lidí které jsem měl ve svém životě.

ANDĚL LENKA

Noc už zas pomalu vstupuje do kraje,
já dívám se smutně na hvězdné nebe.
Všechno ve mě jak vločka roztaje,
tam někde nahoře mám anděli tebe.

Tam si se schovala když osud to chtěl,
když krutě naznačil, že přišel tvůj čas.
S tebou rozloučit přál jsem si abych směl,
dáno nám nebylo být chvíli spolu zas.

Tahle strašná rána dál mé srdce svírá,
vrací se vzpomínky na společné chvíle.
Ta hrozná křivda mě pořád ještě sžírá,
vždyť já přeci k tobě choval se vždy mile.

Ani sbohem poslední nemohl jsem ti dát,
dnes ani kytku nevím kam mám nést.
Bylas mou sudičkou, já měl tě moc rád,
nesmět se rozloučit byl nejhorší trest.

Pryč je však moje zášť, pryč je má zloba,
zůstalo ve mě už jenom to nádherné.
Tenkrát prostě byla nám nepřející doba,
hluboko v sobě mám ty chvilky kouzelné.

Když si pro mě byla mou oporou a rádcem,
když si mi říkala jak s životem se rvát.
Abych byl upřímný a nestal se zrádcem,
a že vždy za svou čest mám tvrdě se prát.

Teď jsi však pryč, ale z nebes mě vídáš,
když nevím kudy kam a jak mám řešit věci.
Stále mě jak anděl z obláčku hlídáš,
tebe budu navždycky mít ve svém srdci.

Publikoval(a): Cabasek, 13.4.2022