Umíráček
Umíráček
Když umíráček zaklinká,
na chvíli ticho poruší,
zbyde ti jenom vzpomínka
a hořká pachuť na duši.
Když umíráček zazvoní,
smrt je jak prstů lusknutí,
třeba byls předtím na koni.
A není hezká, řeknu ti.
Vždy, když se ozve umíráček,
nasadím si svůj tralaláček,
co za krempou mu kytka zvadla
a podívám se do zrcadla.
Civí tam na mne starej fotr
co nesvede už ani kotr-
melec a tak je nasnadě,
že už je po vší parádě.
Jak mi však řekla naše Květa
když vyčetla mi levity:
To je přec normální běh světa
ty troubo jeden vrásčitý.
Publikoval(a):
Jikra, 1.8.2022