Pro co žít a umírat
Pro co žít a umírat
Byť dávno přec si pamatuji ten tichý smích
spatřil jsem tě ve snu lásky jsi mi dala víc než dost
oba jsme s odporem uchopili svůj temný osud do dlaní
střemhlav skrze nejasné zítřky odcházíme na věčnost
jsem stále femme fatale či tvá náklonnost je falešná?
Zlato po celou dobu marně hledám rozbité kolo štěstí
vyřčeno tolik sladkých slov což o to že nebyla pravdivá
všem je odjakživa u zadku jak se momentálně cítíš
krám s lihovinami přijde vhod v nejtěžších chvílích
pití Hennessy či cizoložství ano jak všední to neřest
občas může být obtížné rozeznat klam růžových brýlí
pro toho kdo poznal jenom zklamání či smutek
odešla jsi a navždy změnila můj dosavadní život
je klidná večerní atmosféra za jasného svitu měsíce
lidé přicházejí a odcházejí holt vždycky to tak bylo
nepoznám už rozdíl mezi skutečností a výplodem fantazie
víš časy jsou hektické především v této době plné lží
přál bych si ještě polibek než vzpomínky na tebe uhasnou
ne každý spící muž ve spánku o harému krásných žen sní
po bouřce nastává jasný den přesto dumám co je za duhou
kam se asi ztratí náš závěrečný výdech na smrtelné posteli
zjistíme někdy důvod smutku co jest za každým úsměvem?
Říkají že je válečný stav měl bych si zřejmě pořídit pistoli
mám však zlé tušení že tuhle bitvu nakonec prohrajem
von der Leyenová ať se zamyslí předtím než něco řekne
s ní i celá ta sebranka válečných štváčů sídlících za mořem
kdo mým slovům jen stěží věří ten tyhle řádky sotva dočte
jak dlouho budeme klečet před skomírajícím dolarem?
Život je předem prohraný boj tak uháním zběsile po dálnici
dožene mě zkorumpovaná ruka zákona či vlastní karma?
Další migrační krize ve skutečnosti jsme my ti uprchlíci
co marně zkouší utéct ze spárů globálního ghetta
nač bych se podřizoval novodobým zvrhlým trendům
raději zůstanu individuál budu psát o tom co cítí mé srdce
řekni zlato proč pláčeš dej mi důvod žít ještě než zemřu
celou dobu mám pocit jakobych bloudil sám v husté mlze
chtěl bych si promluvit s premiérem vyjde mi vstříc?
Či má strach nahlédnout do očí zatím poslušněho občana
rychle sílící společenská nevole asi čas vyrazit do ulic
nepřipomínejte minulost která je už stejně za náma
při veršování zkouším mít vždy co nejlepší flow
a jasné sdělení obalené do zvukomalebných rýmů
samotný život je vlastně zbytečně natahovaná show
odpusťte mé způsoby chci se pouze dostat domů
skrze tento novodobý průmysl kde slabší sklání hřbet
ještě existuji ve fyzické formě tak jsem schopen psát
štěstí se nachází v přítomném okamžiku tady a teď
přesto ustavičně marně pátrám... pro co žít a umírat
Publikoval(a):
Makaveli, 14.8.2022