Anotace: ---

Cestuji vlakem a potkávám lidi
nesou si své myšlenky a city

všichni někam spěchají
to jen oni ví kam
paní na mě pohlíží
kouká se jen tam

Do očí mých bijicích
co sledují ten chaos
který není jen na nádražích
ale řídí život a kolos

a tak pojedu brzy zase rychlíkem
ve směru Plzně, však nedojedu
leckdy zastavuje jen s kolíkem
vystoupím někde v nedohlednu

teď však nemluvím o železe co se sune
to vlak je životní poutí neúnavnou
jako osudová láska co ti do života vpluje
počítáš pražce před popravou

Letíš si krajinou tam někde nad zemí
kde obloha utíká v dáli
kde se Celestínské proroctví vyplní
a my skočíme ze skály

Tak na věky věků budu si přát
abych tvé náručí mohl jen hřát
vím že se rozejdem jak v Atlasu mraků
potkáme hned znovu na parkovišti vraků

Publikoval(a): Flamaintenebris, 11.9.2022