Kostrbatá / Tanec života / Spící
Kostrbatá / Tanec života / Spící
Kostrbatá
Řád a plynulé verše psát,
smýkán, strkán do všech stran,
člověk tak, jako akrobat,
zraňován vším ostřím hran.
Takto voda v řece teče,
vine se a naráží,
ohýbá, snáz neuteče,
překážky jí na stráži.
Vítr vane, fučí, bije,
pohladí i osvěží.
Slunce svítí, prší, lije,
hřeje, pálí, také sněží.
Kostrbatý celý život,
proměnou se sklonem daným.
Ten pak ústí ve svůj vývod,
vzdorem překážkám zrádným.
Tanec života
Vpravo, vlevo, vpřed i vzad,
kolem osy se točí.
Vzhůru, dolů někdy pád,
bičem, jak práská kočí.
Hledá si směr úniku,
změnou rytmu tance,
tlumením role křiku,
s obratem na stránce.
Tanec hry a pokoje,
cíl ideálů zření.
Uchopit se ve stoje,
dát pocítit své znění.
Spící
S úsměvem v líci,
o čem tak snící,
o kompak zdá si,
s výrazem krásy?
Pozměněn výraz,
a nový pak zas,
jak se jen mění,
dějem i snění.
K ránu tvář v líci,
spíše již bdící,
mrzutá citem,
v programu žitém.
Publikoval(a):
Litarts, 27.9.2022