Černá díra
Černá díra
Vše uhasíná jako plamen svíce
to končí tohle směšné melodrama
dám ti poslední pusu na tvé líce
byť jsi mě nikdy neměla moc ráda
všudypřítomné ticho ruší hlasité salvy z děl
je snad třeba zapisovat staré hříchy do kronik?
Ten kdo možná tušil radši by nikdy ani nevěděl
jak moc trpce chutná prolitá krev nevinných
kam se jenom schováme drahé sestry a bratři
do přístřešku někam na místo co není na mapě
již dlouho se sotva cítím jako ve své rodné vlasti
chci být muž a ne dalším bezcitným vojákem
léta útlaku či bezpráví budou zapomenuty
časoprostor nakonec jednou provždy zanikne
přesto chci sledovat až do poslední sekundy
jak pot stéká od hlavy přes ňadra ti po těle
uprostřed letní parné noci plné zakázané vášně
snad nebude třeba vysvětlovat důvod našich činů
přestaň se smát a ber mě prosím trochu vážně
celý svět se mění v jednu velkou válečnou zónu
chci dorazit brzy domů někdy těsně před svítáním
usednout s knihou kladných postav a s happy endem
zavzpomínat na dobu kdy byly ještě chvíle pro rozjímání
pod kvetoucí sakurou se společně všichni jednou sejdem
třeba tam někde ve tvých očích spatřím jiskru naděje
objevím klíč k vykoupení ze všudypřítomného zmatku
tyhle řádky mířím náhodný čtenáři celou dobu i na tebe
mladého studenta otce od rodiny či svobodnou matku
nad válečnými poli poletuje hejno hladových vran
to mě tak nějak nutí uvažovat nad tím jak bude zítra
odříkání je zcela zbytečné když k nám ze všech stran
téměř nenápadně a bez obtíží míří gigantická černá díra
Publikoval(a):
Makaveli, 30.10.2022