Trojjediným / Kudy kam / V trojverší / Klid / Zima / Den
Trojjediným / Kudy kam / V trojverší / Klid / Zima / Den
Trojjediným
Každým dnem o kousek dál,
bys byl a někým se stal.
Sluhou, jemuž jsi i král,
v roli šaška opodál.
Král ti káže, sluha s ním,
šašek spíše jako mim.
Trojjediným jsi tak svým,
vládcem, také poddaným.
Kudy kam
V touze ve svůj cit se noříš,
hledáš kolem, pro co hoříš,
spoléháš nač, pak i zklamán,
nejistoty cítíš závan.
V mnohém dění toho snění,
život plyne, jak vše mění.
Co v něm dáno, to vždy vzchází,
také střetem, když se srazí.
A nevidíš-li kudy kam,
co je tvoje či zněním klam,
bojem jsi sám, byť nevíš proč,
podle své osy se spíš toč.
V trojverší
Nevím, píši co chci,
a snad si i slevím
v nižším odstavci.
Snažit se tak vzhlédnout,
myšlenky své zvážit,
na kterou spolehnout.
Nevím, o čem chci psát,
s citem pravým, levým,
či si jen v básni hrát.
Však je i o něčem,
trojverší, jako znak,
tu myšlenky terčem.
Klid
To ticho před bouří,
a svíravý pocit,
nejistoty...
Duše má, jsi to ty?
Vždyť i cit se má žít,
nejen v tíseň nořit.
Zima
Mráz a slunce
jinovatka.
Zase prudce
jiná zkratka.
Mínus čtyři
tu v bezvětří.
Chlad se šíří
i stupněm tři.
Vyšší je tlak
to ovzduší.
Nelétá pták
kdo, co tuší?
Že přijde sníh
a nižší tlak.
Pro zimní hřích
neb zmizí pak.
Den
ode dne ke dni,
od noci k noci,
svou pomocí.
Co zdá se přední,
řadí si rychlost
a svou zvyklost.
Sen
ode snu ke snu,
ve dne i nocí
své bezmoci,
jen zkousnu.
Publikoval(a):
Litarts, 11.12.2022