Anotace: ...

Přihodilo se chladné, sychravé noci
jedna ztracená duše chtěla začít znovu
v patách měla vyhladovělé zatoulané vlky
chudák Benjamin hledal jenom cestu domů

s odměnou vypsanou na vlastní hlavu
poznává příkoří obyčejných lidí i mocných
spousta břízových rakví kolik asi zbývá času
všem vrahům kteří nebyli nikomu nápomocní

stojí za to hrdě zemřít v tomhle falešném světě?
Až budu v agónií umírat ať každý pochopí proč
odříkal jsem všechny své hříchy prosím bděte
už nezbývá moc času na volání o pomoc

vychován ve městě které nikdy nespí
musel jsem bránit sám sebe s pistolí v ruce
kde se jen stala chyba život ke mně nebyl hezký
chci pouze přitisknout ústa k vlažné ranní rose

sledovat noční talk show usnout při sklence ginu
zapomenout na denní strasti a ten smutek v očích
místo toho nezbývá než hloubit zase další díru
pro ty jenž zemřeli vinou nejpodlejších intrik

zaprodal svou vlastní duši materiálnímu životu
odvracel zrak od faktu že navždy pozbyl důstojnost
minulost je však dávno pryč je tak třeba čelit osudu
Benjamin okusil pýchu a s ní také hamižnost

v náruči lehkých děv omámen pár loky Tanqueray
ztrácí pojem o čase už není takový jak vždycky býval
na dobu co byl dítě vlivem okolností dávno zapomněl
společnost vychovala dalšího sociopata který se nebál

použít sílu k dosažení všech tužeb či přání
svou osobní pílí vyšplhal se snadno na vrchol
nejhledanejší v zemi pátrá jen po trošce štěstí
jak to však občas bývá každý úspěch čeká brzký skon

rád bych odešel dožil v klidu ještě těch pár let
pak po předčasné smrti mě lidé možná pochopí
chtěl jsem založit rodinu mít syna a říct mu pár vět
místo toho bloudím ve světě kde každý dychtí po krvi

chci se vymanit z neustálého koloběhu samsáry
uklidnit svou mysl a probudit do slunného rána
objevit novou naději třeba někde mezi hvězdami
čeká nakonec i na mě… možná ještě nějaká spása

Publikoval(a): Makaveli, 29.12.2022