A TAK SE USMĚJ BEZ DOTÝKÁNÍ
A TAK SE USMĚJ BEZ DOTÝKÁNÍ
naprázdno nevinná
lehce sevřená
spojena oblouky
už by se dožila
a ulehla do louky
až křížovkou se prošije
nahlídne...indicie
poznává je do chvíle
kdy bosé nohy u rybníka
si jen tak lehce omyje
chci se dotknout tvých hranic
chci dál stavět domy z tvárnic
už jen čas nás může zbavit
nedostatku zítřků
spouštím svou kotvu
na dno těžkých kódů
pod hladinou si loknu
chci ochutnat tvou vodu
čtyři nuly o půl noci
mi daly šanci uvidět
že jsme a budem
vždycky cvoci
co jim patří svět
do kontinuit z budoucnosti
dokreslili květ
voněly jím ve dne v noci
po tisíce let
tvé zrání je jarmark
bez váhání
bez mejkapu
cukrové vaty
krvavých doutníků
a mazlíčků v kabelce
a tak se usměj
bez dotýkání
Publikoval(a):
Martin Havlíček, 10.1.2023