Anotace: S LÁSKOU VĚNOVÁNO MÉMU DRAHÉMU JOZEFU, JANOVI ZJEVNÉMU, MÉ NEJDRAŽŠÍ LÁSCE...

VĚNOVÁNO NEJDRAŽŠÍMU JANOVI ZJEVNÉMU, MÉ VELIKÉ LÁSCE...

PRO MOU NÁDHERNOU LÁSKU

VĚČNÝ KVÍTEK MILOSTNÝ, ČÁST PRVNÍ

(první vzpomínka věnována zjevnému)

SBÍRKA VĚNOVANÁ NEJDRAŽŠÍMU JANOVI JEZIROVI ZJEVNÉMU..

Věnuje Lenka Ester, Jezíra Zjevná

OBSAH PRVNÍ ČÁSTI:

1. Věčné Poprvé

2.Věrnost

3. Výraz projevitelností

4. NÁBŘEŽÍ NAŠICH PŘÁNÍ

5. Má jistota

6. Prožívat

7. Stopy po slovech, část druhá

8. NEPOZNANÁ

9. vzázrak lásky

10. NOVOROZENÝ STÁLÝ CIT

11. Střípky Tvé

12. ZKRVAVENÁ VĚRNÁ, ČISTÁ LÁSKA

13. VSTŘÍC TI

14.ODEVZDÁVÁM

15 Definice prohry

.

Věčné Poprvé

Já stále Tě v srdci poznávám poprvé,

prožívám k Tobě Lásku k Tobě až na dřeň, až do krve.

Jsi stále mé Poprvé,

pokaždé jsi můj šťastný Okamžik,

za deset let poznání Tebe nebyl ani jeden mžik,

kdy by jsi Ty nebyl mé věčné Poprvé,

Ty nejsi jen zvyk,

a věz, že teprve

jen zčásti mé city k Tobě poznáváš,

a že nestačí celá Věčnost k tomu, abys jim dostatečně prožil své chápání..

Jsi mé stálé Poprvé,

stále jsi má Slzička,kterou jsem právě teď objevila

a ve Tvé duši nejhezčí je síla,

jenž udala směr a smysl

mého

života...

Věrnost

Věrnost je, jak plavec, jenž pplavati nezví,

řekou se brodící ode dne ke dni.

Věrnost je duše až k zemdlení prahnoucí,

zrak její slábne, když vyhlíží do noci.

Věrnost jsou povzdychy, jenž nikdo neslyší,

je to bouře překrutá, jen cíl, ten ji utiší.

Věrnost je ta, jenž slyší jen Toho, o nějž stojí,

nedokáže býti mysli či duše dvojí.

Věrnost jsou slzy srdceryvných myšlenek,

čím tišší věrnost bývá, tím zjevnější je navenek.

Výraz projevitelností

Déšť jsou slzy bezútěšných dní i pramen žití,

Sluníčko pro potěchu hřeje nás, nám svítí.

a pak vře tak prudce, ževše spálí jeho žár,

déšť i Slunce, toť nástroj žití ničící,,

a v jindy v nich tkví dar.

Déšť zkrápí libé louky, kpotěše, by kvetly,

jindy deště prameny vod příbytky lidské smetly.

Sluníčko se shora jak Boží Láska dívá,

pro nás, lidé dobří, den nový pak rozednívá.

Toť vprostřed těleso jest ledové, však kol, kolem něj žár vroucí,

spadne jednou s hvězdami, když Bůh přijde jako zloděj v noci.

NÁBŘEŽÍ NAŠICH PŘÁNÍ

Pojď, půjdem k nábřeží laskavých dnů

a já Ti nastavím náruč odevzdání,

oděna Láskou, má zahrádko snů,

v nitro Tvé vydám se a nikdo nezabrání nám,

pojď, spolu půjdem tam,

k nábřeží našich přání,

kde věčně, bez ustání

vše prosvítí naše Láska.

Má jistota

Nedovedu se odtrhnout,

Tvá duše, strmý Lásky proud.

Vší podstatou pojď opět semnou plout,

svou podmanivou září ve mě žhnout.

Opět slyším Tvůj jiskrý hlas, jak ve mě zní,

to Tys ten tep můj srdeční.

Jsi dechem mého života,

Láska má, má čistota,

mé svědomí, mé Světlo dní,

moje věčná jistota.

Prožívat

Ty ve mě přebýváš,

já v Tobě přebývám,

svou Lásku nejvyšší jen v Tobě ukrývám,

Ty záříš nanejvýš, nad sluneční jas,

jen Ty jsi pro mne vším,

chci prožívat Tě zas.

Stopy po slovech, část druhá

Vybředlé tvary srdce slov -

i ty se jednou ztratí.

Však stopy po nich zůstanou

a zpět

se nenavrátí.

NEPOZNANÁ

Byla tak nepoznaná a svět jí pohrdal,

byla tak nepoznana, Krutost jí říkali,

zdánlivě uzavřená,

však když šli opodál,

ztracena vůní lásky,

odváta větrem snů,

ztratila se, ztratila...

Nepoznaná...

Nepoznaná...

Neprožitá...

Kdoví,

kdo jen ví,

JESTLI se vrátí..

zázrak lásky

Já vím to dávno, že opět pokvetou

poměnky krásných dávných dnů,

kdy poznali jsme Lásku s písní tou,

jež Zněla lidem od věků.

Sedmikrásná Lásko, zůstaň v nás,

svit Tvůj, ať víc nic nezhAsíná,

ať každá stopa Tvá v nás zůstává,

a šťasten je, kdo zavzpomíná.

Kdo zavzpomíná na ten dnešní den,

kdy z Lásky s Láskou přáno je nám žíti,

a i kdyby konec nastal květům všem,

nade vším Zázrak Lásky svítí!

NOVOROZENÝ STÁLÝ CIT

Ty naše krásné děťátko.. Tak neplač.. Neplač více...

Své k tělu přilni ručičky...

Opodál hoří svíce.

Však nade vše ty rozáříš své přeprůzračné oči..

Jen kolem Tebe, Cite něžný, život náš se točí.

NEJDRAŽŠÍ ZJEVNÝ...

Zlatým písmem chci Ti psát.....

Však kde tu barvu vzíti? ...

Co více mohu si přát

nežli s Tebou žíti...

Kdo zabíjí Lásku, zabíjí dítě

čisté jako snížek...

Však to nedopustím nikdy,

má krásná Lásko z knížek.

Střípky Tvé

Ať opět záblesky hvězd rozkvetou,

dokud jen život kolem kráčí,

znovu chci žít tu Lásku odvěkou,

tu, pro níž hlas se lidem ztrácí.

Atak sviť jiskře, jasná hvězdo nám,

svit Tvůj ať nám se nevytrácí,

ve stopách Světla dál, ať poznávám,

že střípky Tvé vždy k nám se vrací.

ZKRVAVENÁ VĚRNÁ, ČISTÁ LÁSKA

ˇŘEKNI, ACH ŘEKNI,mILÝ MŮJ

A SLŮVKA TA PAK V SRDCI OPATRUJ,

TO DRAHÉ MI STŘEŽ VYZNÁNÍ

lÁSKY, STRACH, JEŽ ZAHÁNÍ.

ˇŘEKNI, ACH ŘEKNI,ŽE NIKDY VÍCE

NEZMÝLÍ TĚ ŽÁDNÁ POBĚHLICE,

ŽE S VĚRNOSTÍ JEN MĚ V SRDCE VSTŘÍC

HLEDĚTI BUDEŠ PONEJVÍC.

ACH, TU VĚRNOST VŮČI MĚ TEĎ VZKŘIS!

BY SVATÁ BYLA JAKO KDYS.

....JÁ MILUJI TĚ... - TOS JÍ PSAL..

TAK RÁD BYCH SE S TEBOU MILOVAL....

VŠAK RŮŽE TVOJE OPODÁL

STŘEŽILA TVÉ LÁSKY PLOD, JENŽ KDYS TAK ZRÁL.

Z MÉ VĚRNOSTI TEĎ MI SRDCE PUKÁ,

ACH, JAKÝ TO BOL, JAKÁ MUKA!

HOLOUBKU Z ROZSEDLIN SKALNÍCH,POJĎ MĚ BLÍŽ

Vstříc Ti

Tvoje tvář jasnější nebe,

cítím Tě tak blízko u sebe.

Tvá Duše neskutečná je,

jen pro ni ta má dozraje..

Byť prošlo vůkol křivých zdání,

věř, Lásko v mé jen odevzdání.

Tu jedinou prosbu k Tobě mám,

mou Věčností jsi, prožívám.

Nad záchvěvy Tvé a vzdychy Tvoje

v Tvé čistotě nic nerovná se,

mé věrnosti věř, Lásko moje,

když procházíme v mezičase.

Za každým slůvkem ctím Tvůj každý dech,

hledám Tě, byť, že mnoho překážek,

ó, jak mnohý cítím spěch,

bychť běžela vstříc Ti a nejen v snech.

Jen Láskou

Láskou žiji, Láskou zmírám,

své srdce Ti otevírám.

Temnotě vší navzdory

všech svých citů úspory

pouze, Lásko, Tobě dám,

byť i zničil jbys mne sám.

Odevzdávám

Můj Pane, jsem Ti vděčna za krásné, něžné kvítí,

že pro mé potěšení Slunce jasně svítí.

Však Lásku a vřelý Cit mě neměl jsi dát znáti

Teď Ti jej nazpět

musím

odevzdati.

Definice prohry

NEJVĚTŠÍ PROHROU LIDSKÉHO ŽIVOTA JE ZAVRHNOUTI PRAVOU LÁSKU.

A NYNÍ BÁSNĚ MIMO SBÍRKU VĚČNÝ KVÍTEK MILOSTNÝ, SDÍLÍM ŽÉT.

TVŮJ ÚSMĚVBOUŘNÉ MRAČNO ROZHÁNĚJÍCÍ

Ty sám jsiSlunce nad bouří,

Větrem šťastného milování,

jsi krásou věčných svítání,

znáš odváti vše zlé.

Jsi žár, jenž v srdci rozhoří

sílu nové naděje,

jasný úsměv nad bouří,

v němž tmavé mračno roztaje.

Věnováno Zjevnílkovi Janovi,mé Lásce.

ZÁZRAK NAŠEHO JEZÍRKA

Půjdeme tam, kde čisté vody Láskou zčeřené,

půjdeme tam na to místo poklidné

a dlouhou chvíli, pár bezčasí tam budeme,

půjdeme tam,

k jezírku naší Lásky...

Půjdeme tam a nikdy již nevyjdeme,

tam kde voda čistá zčeřená tak mnoho znamená,

půjdeme tam a džbán květový si vezmeme,

šťastný pohár Lásky, jež Láskou přetéká stále..

Půjdeme tam, k jezírku něžných vzpomínek,

půjdeme tam a rozkřísneš opět plamínek

a nikdo nepochopí tu Lásku naši nejhlubší,

tu, o níž potůčky si občas rády zazurčí.

Půjdeme tam a přijmem vodu života,

navždy tam zůstanem a s námi naše jistota

a naši Lásku chtít mnozí budou den ode dne

a o to více, když nevzdálíš se ode mne

a pohledět nám budou chtít mnozí do tváří

a naši Lásku získat,

tak snad i Tobě dochází,

jak vzácné místo je právě u našeho Jezírka,

u vod vzácné Věrnosti,

kde Láska vede nás.

Věnováno mému jezernímu Králi, Janovi Zjevnému, mé nejdražší Lásce...

VÍČKA NEDOVŘENA

A v té chvíli,

kdy otřásl se svět,

zůstala víčka má

nedovřená,

zůstala víčka má

tak nedovřená,

nedovřená,

zůstala víčka má,

nedovřená,

nedovřená...

A v příštích okamžicích, kdy zastavil se čas

a ožilo opět, co zhasínalov nás,

zůstala víčka má

nedovřená,

zůstala víčka má

tak nedovřená,

nedovřená zůstala víčka má,

zůstala víčka má

tklivě

nedovřená..

KDYBYS TUŠIL JEN

KDybys jen tušil,

co k Tobě cítím,

že od citů těc svých snad brzy se vznítím,

má duše s Tvou vždy v jedno splývá

a Ty ve mě záříš, má Písni tklivá.

Ó, co zní věčně, nikdy neodezní,

co pravá jest Láska, nikdy neodeznívá,

co pravá je Láska, nikdy neodeznívá,

to však Ty víš,

ó, má Lásko živá..

Kdybys jen tušil, kdybys tušil jen,

nejšťastnějším byl bys navzdory všem,

kdybys jen tušil, co má duše zpívá

a vše, že je o Tobě, ó, má Písni tklivá,

o Tobě, Lásko má,

jež neodeznívá.

VĚNOVÁNO MÉ NEJDRAŽŠÍ LÁSCE, JANOVI ZJEVNÉMU..

KŘIŠŤÁLKY SLOV

Tvá slova jako křišˇŤálky, v nich třpytí se kvítí,

září silně do dálky,

zdobí křehké žití,

září silně do dálky,

krášlí křehké žití.

Pod křídly Tvými propasti,

nad které sám nás vznášíš

a nic si za to nežádáš,

jen život dál nám krášlíš,

ó, nic si za to nežádáš

a život nám všem krášlíš.

Tvá slova, Láska přemocná, všeobjímající,,

budiž i mne pomocna, bych směla těm je říci,

ó, budiž i mne pomocna, byh VŠEM je směla říci.

LÁSKOU NEJVYŠŠÍ K ZJEVNÍLKOVI

Můj Zjevnílku, má Věrnosti.....

Jak jsi mi vším, Ti toužím říct,

však nelze slovy pouhými vyslovit tu hloubku vznešeného mého k Tobě Cítění.....

Můj Nádherný, můj Zpřízněný,

hlas Lásky slyš, mé Lásky slyš...

Řekni, co je víc nežli naše krásná Láska,

co může být víc?

A v kráse pohlednic září, stále víc

Láska má a Láska Tvá...

Má věrnosti překrásná, nelze vystihnout Tvoji záři...

Jen na chvíli jsem se zmýlila,

že kdos podoben Ti může být,

však nerovná,nikdo a

nic se Ti nerovná

a nikdo v žádné z galaxií vesmíru ani Věčností ....

Má krásná vzácná lásko, teď jistě víš,

co k Tobě prožívám,

mé srdce je Ti hluboce nakloněno...

Já v duchu šeptám vroucně si Tvé jméno...

Můj Zjevnílku....

Můj andílku,

nejvřelejší Lásku svou chci Ti dát....

NAd prožívání hlubší,

nad oheň nejvyšší hořící....

Nad smrt silnější,

nad Lásku vzácnější....

????????v?

Tuto maličkost si dovoluji věnovati svému drahému, milovanému Zjevnílkovi, mé veliké Lásce

https://youtu.be/VQpKWwdrDTE?list=PL39YlvN9EfJ1TZsX0F3Zf1x5A_R44fC1W

MŮJ ORLE SKLENĚNÉHO MOŘE

NA tváři Země už neZbylo nic, můj Orle nebeský, co chránilo by nás...

Vysychají prameny vod,

čas rozběhl se do nevídaných dálek

a svět pokryl mráz a doba ledová zajala lidská srdce...

Můj drahý Orle skleněného moře nebes, jedno přání na srdci měla bych...

Bys povznesl mne v tisíci povětřích

k sobě blíž...

K sobě blíž...

K sobě blíž.....

Až před tváří nebes na zemi nezbude nic,

jak vytržena s Tebou popluji za hvězdy

s křídly létavic...

Avšak předtím nastane tu, aj, převeliké to soužení,

jakéhož nebylo nikdy od světa stvoření..

Můj drahý Orle Skleněného moře, já přeji si Tě.....

Když pohlédnu na Tě, můj Orle Zjevný,

začínám si tiše nalhávat, že nikdy nebyly tu doby, kdy žár krutosti byl tak temný...

Však když vidím Tě, ó, Zářící výš a výše letěti,

má duše v žár temných myšlenek ubírá se vzápětí....

Vzpomínám na příběhy , jež slýchám o druhé válce světa

a věřím, že každý nevinný, kdo zabit byl, rád by létal,

aby všem těm krutostem mohl uniknout

a zbaviti se zlých pout....

ó, můj drahý Orle Skleněného moře... Kdy mohu k Tobě blíž,

můj duch je tak složen...

Chci, Vyhlídko moje brzy Tě uvidět

než v úpadek padne tento svět

a dřív, než na tváři země nezbyde nic

a ztichne síla křídel létavic...

Věnováno nejdražšímu Janovi Zjevnému...

https://youtu.be/M-6QmF9xP1o

Já Tě vrátím tomu, kdo Tě stvořil

teprve tehdy, až nerozlučně

Ty ve mě a já v Tobě, Lásko budu žít,

teprve tehdy Tě Králi vrátím.

Já Tě vrátím, moje Lásko snů

teprve tehdy, až jasné bude, že nás věčnost nerozdělí,

teprve pak Tě Králi vrátím,

teprve pak Tě Králi vrátím.

Já Tě vrátím, moje Slunce,

které září mi na Cestu,

teprve až tehdy Tě Králi vrátím,

až přivedou mne k Tobě, jako nevěstu,

teprve pak Tě Králi vrátím,

teprve pak Tě Králi vrátím,

teprve pak Tě Králi vrátím,

až splynem navždy v bytost jedinou,

teprve pak Tě Králi vrátím,

teprve pak Tě, Lásko Jemu vrátím,

teprve pak Tě vrátím,

jen tehdy, kdy stanu se ženou Tvou.

Věnováno Janovi, mé Lásce, mému nejdražšímu Světýlku Ve Tmě.

JMÉNO TVÉ, LSKA

JMÉNO TVÉ, LÁSKA

RozproudiÚsměv na mé dlani,

jež Tvé rty v mé rty uschoval,

pak od soumraku do svítání,

ach, zůstaň, Lásko se mnou dál.

Rozprostři času zlaté klasy

po louce teskných našich dní,

ať raduji se znovu z krásy

Tvé,

ať není to radost poslední...

Rozkveť se ve mě v okamžiku,

kdy velice bude se zdát,

že naději přehlušil hlas křiku,

co z srdce jal se ozývat..

Proplouvej ve mě Tvůj svit, Zjevný,

jenž té vší tmě by dosvědčil,

že jasnější Tvá záře nade všecko

a zazáří Lásky naší cíl..

Toužím psát Ti drahé řádky,

vzácnější den ode dne,

neboť bez Tvé přítomnosti

mé žití zcela zešedne...

Mé srdce ve Tvém jiskrou věčnou

stále víc se rozplývá,

v mé duši se jméno Tvoje,

Láska,

Zjevný, ukrývÁ!

https://youtu.be/cFr89KI-hNQ

Věnováno mé nejdražší Lásce, JAnovi Zjevnému.





VĚČNÝ KVÍTEK MILOSTNÝ, ČÁST DRUHÁ
VĚNOVÁNO MILOVANÉMU ZJEVNÉMU

HRDLIČČINO VYZNÁNÍ

aŽ POLÍBÍM VÍČKA 'tVÁ, BUDU VYZNÁVAT TI LÁSKU,
TY MOJE LÁSKO VYSNĚNÁ,
TY MŮJ OBRÁZKU...
JSI PRO MNE VÍC NEŽ JASNÝ DEN,
JÁ ŽIJI V TOBĚ, CHCI TEBE JEN...
TY JSI MOJE PÍSEŇ,
CO VE MĚ ZNÍ,
ACH, HOLOUBKU, SLYŠ MÉ VYZNÁNÍ...
NEMOHU TEĎ V TUTO VTEŘINU ZAPOMENOUT NA TU VTEŘINU PŘEDCHOZÍ,
VÍTÁM TĚ JAK NOVÝ DEN
KAŽDOU VTEŘINU PŘÍCHOZÍ.
PRO LÁSKU JSME STVOŘENÍ,
NIC NA TOM SE NEZMĚNÍ...
TY JSI MOJE PÍSEŇ, MŮJ VĚČNÝ SEN,
PROŽÍVÁM TĚ LÁSKO KAŽDÝM DNEM..
Pro milého Holoubka
Zdali jsi ten Holoubek, jenž se mi kdys ztratil
a nyní jsi se ke mě milostivě vrátil?
A nebo jsi nové, něžné, křehké zdání,
to, jež navždy zůstane se mnou bez přestání?
MilujiVás, Holoubku,
Vaši krásu ctím,
že neodtrhnu od Vás se,
to dozajista vím.
KŘÍDLY TVÉ LÁSKY
Kéž křídly Tvé Lásky vzlétnu výš,
holoubku něžný můj,
tak moc bych si přála být Ti blíž...
Ach, prosím, při mě stůj.
OdstranitUpravit
KŘÍDLA MÉHO HOLOUBKA
tak zněla píseň hrdliččina,
jež v Tobě se shlídla,
ten něžný Cit náš mi připomíná,
že hladit chci Tvá křídla.
HRDLIČČINA VĚRNOST
NENÍ LIDSKÁ. JE VYŠŠÍ. A JE STÁLÁ..
JE ČISTÁ A PRŮZRAČNÁ...
JE SILNÁ A NEOCHVĚJITELNÁ...
NEHLEDÁ JINDE ÚTĚCHY...
TO JEN HRDLIČKA OBČAS UDĚLÁ CHYBU, ŽE KOMUSI NAPÍŠE, AŤ POMŮŽE JÍ SE POMSTÍT...
TOŤ ŠPATNÁ VLASTNOST HRDLIČČINA...
AVŠAK HRDLIČČINA VĚRNOST JE NEZKŘIVENÁ..
HRDLIČČINA VĚRNOST SZA HRDLIČČINY ČINY NEMŮŽE...
TU HRDLIČKA SVÝM JEDNÁNÍM NIKDY NEPOSKVRNILA...
HRDLIČČINA PROSBA
Tak už se mi vrať anetrap mne vícee ..
Víš, když tu nejsi, zmírá
Tvá HRDLIČICE..
VRAŽEDNÝ TLUKOT KŘÍDEL hrdliččiných
A tak hrdlička tloukla neodbytně svými křídly do zdi a tak moc plakala a sdělovala svému drahému, nade vše nejčistší Láskou milovanému Holoubkovi věrnost, až tím ustavičným tlukotem svých křídel náhle zahynula.. Byla tak křehká... A před Holoubkem zůstala odhalena, leč bez života..
Kdybys jen tušil.., můj Holoubku..
Má nejdražší Lásko z věčnosti hvězd,
jen díky Tobě mi přáno je tu kvést...
Pro Tě, mé Slunce, svůj život položím..
Jsem otrokem Tvé Lásky..
Veliteli mého srdce..
Jsi mi vším!
HRDLIČČINO ZVOLÁNÍ
Již nezraním více duši Tvou krásnou..
Stopy Tvé žiji, činíš mne šťastnou..
Ach, Ty můj Holoubku, Světlo mých dní,
co byla bych bez Tebe, svět roztříštění...
POZNÁNÍ NÁDHERNÉ LÁSKY
Můj Bože, kolik vyměřils mi času,
bych mohla vnímat vlídnost, něhu, krásu??
Kolik jen k obdivu dnů mi ještě zbývá,
ptám se a cítím, má duše, píseň tklivá..
Ty srdce mé i projevitelnost znáš,
v posledních dnech cítím, že tvář neskrýváš již přede mnou,
tak zvláštní přístup vždy, Králi ke mě máš,
že dals mi poznati Lásku tak nádhernou.
JSI ZÁZRAKEM
Pod závojem snů má duše tklivá
o Lásce k Tobě, o Tobě zpívá,
ó, něžná Lásko, blíže Tě mít,,,
jen k Tobě poběžím,
chci v Tobě se skrýt.
Prožívám Lásku a líbeznost Tvou,
jen Ty mne vedeš Světlem i tmou,
ó, Lásko věčná, jak vyjádřit mám,
že Zahradu Věčnosti jen dík Tobě znám?
Atak tu klečím na kolenou,
jak nádherná milost, být Vyvolenou,
ó, Lásko čistá,
jen Ty jsi mi vším,,
má Přízni Boží, jsi Zázrakem mým!
Jméno Tvé, Láska
Kéž zlíbal bys mne polibky Tvých úst,
já toužím v Lásce k Tvé podobě růst,
nad vášně světa tak přelahodná
jsou milování Tvoje, ó, Lásko má!
Oleje Tvoje lahodně voní.
Dal jsi mi růži, shýbám se pro NI,
jak olej vonný se line jméno Tvé Láska
a proudí v nitru mém, Vlídnosti má.
To proto Tě dívky tak milují,
že Láska jsi věčná, jímž nebyla dána,
proto Tě tolik opěvuji,
pojď se mnou, Lásko, poběžíme!
Do pokojů svých, ó, uveď mne již,
budem se radovat z Lásky, jíž dalo nebe,
že prožíváme Lásku, byť těžký osudu kříž,
v tu milost sotvakdy uvěříme.
Pověz mi Ty, jehož miluji z duše,
proč zahalena v slzy blouditi mám?
Rozběhnu k Tobě se jednoduše,
vstříc jasné Věčnosti, jež blízko je nám!
NADĚJE
Útoč Láskou,
když kolem vše se řítí,
dál říkej, že Láska Tvá je zákon,
jež nelze předejíti,
jasným létem s náručí horkých dní,
studánka vlídná, svět oživení.
I kdyby žádné již nespatřils stopy naděje,
tak střípek zbyl přec,
jež v duši Tvé se dávno skryl,
útěšná myšlenka Tě světlem jeho přikryje,
se střípkem tím nalezneš jasný cíl.
Tak nechoď daleko pro naději tu křehkou,
věř, že tu nalezneš vždy pouze jenom v sobě,
aniž to tušíš, vždy zůstává s Tebou
a vždy se projeví v nejbeznadějnější době.
VYZNÁNÍ DALEKO ZA HVĚZDAMI
Proč hledala bych mezisvěty,
když Tvůj lesk už dávno znám,
proč, když už jsme dávno za hvězdami,
plula bych s jiným ke hvězdám?
Tak uvěř jako malé dítě,
navzdory smrštím, překážkám,
že pouze Tebe zjevně, skrytě
miluji a nic nehledám.
Já nehledala podobného
ve stínech ani v Světle dní,
jak přesvědčím Tě, Přecenného,
že první jsi i poslední.
Věnováno mé pravé Lásce, Zjevnému.Největší prohrou lidského života je nemít, pro koho žít.
https://www.youtube.com/watch?v=qvKRgRRUsQ4

Publikoval(a): ZJEVNILKA, 13.1.2023